ČESKOSLOVENSKÉ SERIÁLY: Rozpaky kuchaře Svatopluka (TV seriál)

Rok výroby: 1984/ uvedenie v TV 1985

Réžia: 

František Filip

Scenár:

 František Filip a Jaroslav Dietl

Hudba:

 Jiří Bažant

Herci:

 J.Dvořák,K.Macháčková,D.Matásek,J.Bláha,D.Veškrnová,Z.Bydžovská,S.Zázvorková,K.Augusta,V.Brodský,O.Vlach,J.Paulová,J.Somr,J.Bohdalová,J.Moučka,P.Nárožný,P.Zedníček,R.Brzobohatý,G.Vránová,I.Prachař,F.Němec,P.Haničinec,L.Šafránková,R.jelínek,E.Trejtnarová-Hudečková,Z.Hadrbolcová,S.Beneš,B.Holišová atď.

13 dielný TV seriál fungujúci na princípe Kinoautomatu:

Seriál sa vysielal raz do mesiaca,súčastne s priamym prenosom z TV štúdia,kde bol natočený diel premietaný cca 65 divákom v štúdiu.

Epizódy:

1) Kuřátko
2) Omáčka
3) Svíčková
4) Neděle
5) Dieta
6) Pivař
7) Přepadovka
8) Kočka
9) Sporák
10) Zatáčka
11) Podmínka
12) Špalek
13) Recepce

Kde sa natáčalo:

Prvé miesto našiel Sváťa Kuřátko v hotely Slovan,v skutočnosti to bola Josefova Bouda,hotel Praha,hotel Sněžka v Špindlerovom Mlýně.

História hotela siaha do roku 1875, kedy si tu pán Benjamín Hollmann otvoril prvú cukráreň v Špindlerovom Mlyne. Ako hotel začala budova slúžiť od roku 1942, kedy sa jej majiteľom stal Alfred Hollman. Názov hotel Praha nesie od roku 1946.

Druhé miesto Sváti Kuřátka je v Karlových Varoch a to v hotelu Moskva /dnes Grandhotel Pupp/.

Jednu z jedální-reštaurácií využili filmári aj vo filme Vrchní prchni!

Ako tretie Sváťovo zamestnanie ako hlavný šéfkuchár bolo v hotelu Vltava,dnes Corinthia Panorama hotel Praha-Krč.

Točilo sa aj v kongresovom centre v Prahe

Jak tohle Jaroslav Dietl napsal?

Kuřátko podle Řešátka

Seriál Jaroslav Dietl napsal podle svého příbuzného, bratrance Jaroslava Řešátka. Ten vařil například ve vyhlášeném pražském hotelu Alcron, kam chodíval i Jan Werich. V roce 1967 pracoval v restauraci Zlatá Praha EXPO v Montrealu, kam zase přišel na oběd americký ministr spravedlnosti Robert Kennedy a po něm i Jacqueline Kennedyová, vdova po Robertově starším bratrovi Johnu Fitzgeraldovi. V Intercontinentalu pak připravoval lahůdky pro Gustava Husáka a celou tehdejší vládu či německého kancléře Schrödera. 

Kuřátko podle kinoautomatu

Zvláštností seriálu je, že se v určitém místě přerušil a hrálo se živě s diváky ve studiu (i v domácnostech) o další pokračování. Ti rozhodovali, jak se děj bude dále vyvíjet. Pomáhali tak v rozpacích kuchaře Sváti, když nevěděl kudy kam… Byla to jakási obdoba kinoautomatu Radúze Činčery, s nímž se Češi proslavili na světové výstavě Expo 1967 v Montrealu. V té době Josef Dvořák uváděl zábavné pořady Dva z jednoho města, takže pánové Dietl a Filip zřejmě na základě toho usoudili, že by mohl být vhodný pro tento typ role

Josef Dvořák: Spomienka na natáčanie seriálu:

Povězte, jak jste se k roli vlastně dostal? 

„Obsazení se dělalo na poslední chvíli. Dostal jsem scénář na všech třináct dílů, ale neměl jsem ani čas si je pořádně přečíst. Jen jsem je tak zběžně prolistoval. Pan režisér Filip a pan Dietl pro mě byli dostatečnou zárukou kvality. Pak jsem se s oběma pány sešel a požádal je, zda bych si mohl na text trochu sáhnout a upravit si ho, jak se říká, do pusy. Oni souhlasili, tak nebylo co řešit Co si budeme povídat, dostat roli z kuchařského prostředí, to se člověk na rozdíl třeba od rolí někde v dolech či hutích, ani nemusí moc rozmýšlet.“

Musel jste absolvovat kurzy vaření?

„Hned jsem je upozorňoval, že vařit neumím. František Filip řekl, že to ale není vůbec potřeba, že tam od toho budou profesionální kuchaři. Prý to udělá tak, že nikdo nebude vědět kdo je u plotny.“

Takže jste měl dubléry.

„No jasně, ty záběry, kde jsou krásně vidět geniální a zručné kousky, například krájení cibule, zeleniny, jak u toho ten nůž nádherně cvaká, tam nebyly moje ruce.“

Takže vařit vůbec neumíte?

„Párkrát jsem se pokusil něco uklohnit, ale pokaždé to skončilo fiaskem. S vařením nemám opravdu nic společného. Moje manželka navíc vaří tak skvěle, že by byl vrchol nerozumu, strkat jí od plotny pryč.“ 

Jak natáčení v kuchyni probíhalo?

„Zajímavé na tom bylo, že pan režisér odmítl kuchyňský provoz stavět někde v ateliéru. Chtěl točit přímo v reálné kuchyni, aby všechno vypadalo autenticky a nebyly v ní žádné dekorace. Takže se natáčelo, podotýkám za plného provozu, v kuchyni hotelu Pupp v Karlových Varech.“

Nebyli na vás kuchaři naštvaní?

„Naopak, šli nám na ruku a pomáhali. Nevztekali se, že musí uhýbat kamerám a světlům. Pamatuji si, že jsem měl vždycky velký strach, aby to jídlo, které jsme jakoby kuchtili, nějaký číšník v tom zmatku neexpedoval hostům v restauraci.“

Počítám, že jste se během natáčení dobře najedli…

Pracovní doba byla úžasná. Točit se začínalo kolem 11 hodiny, tedy v době, kdy se začaly připravovat obědy a kolem 14 hodiny, kdy už bylo po obědech, jsme končili a začínalo nám volno. Navíc jsme tam byli ubytováni, takže jsme jen služebním výtahem sjeli několik pater dolů přímo na pracoviště, do kuchyně. No prostě ideální.“„

To musel být ráj. Nepřibral jste během takového natáčení?

„Všichni jsme trošku přibrali… Vedle ještě byla cukrárna, kde dělali samé dobroty, třeba labuťky se šlehačkou. Mňam, ještě teď, když si na to vzpomenu, se mi sbíhají sliny. Tam jsme po práci chodili mlsat.“ 

Seriál se stal velice oblíbeným. Stalo se vám, že na vás lidé pokřikovali, Sváťo?

„Samozřejmě, že ano. Tomu nezabráníte. Ale mělo to své velké výhody. Když jsem jezdil s divadlem po zájezdech, tak jsme se vždycky stravovali v restauracích a hospodách. Tehdy to fungovalo tak, že jakmile jsem se tam objevil, tak mě hned brali do kuchyně, abych jim to zkontroloval, jestli mají všechno v pořádku nebo jim udělal kolaudaci, poradil jim… Věnovali mi maximální péči!“ (smích) 

Diváci mohli do děje zasahovat a hlasovat. Točili jste skutečně dva děje?

„U každého rozhodování se opravdu natočily dvě rozdílné scény. Na to, když diváci řekli ano, a když řekli ne. O to bylo natáčení zdlouhavější. Ale hned jsme se zase ve scénáři vrátili zpátky. Děj se nedal štěpit, to bychom jinak nikdy nenatočili.“ 

Jak se vám hrálo s Kateřinou Macháčkovou, která hrála vaší partnerku?

„Byla výborná! Stejně tak Jana Paulová, Dáša Veškrnová-Havlová. Vůbec parta se sešla skvělá. Staří bardi Bláha, Brodský, Somr, Vrchota. S tím jsme často sedávali, on býval fešák, krásnej chlap. Vyptával jsem se ho, jaké to bylo, být ženským idolem. Že bych chtěl od něj nabrat nějaké zkušenosti a finty… On říkával: Pepíčku, to byla nádhera, nám ženský padaly větracím okýnkem dovnitř.“

Vypadá to, že na »Sváťu« máte jen ty krásné vzpomínky…

„Když se seriál začal vysílat, museli jsme chodit do televize na Kavčích Horách do studia, kde se jelo živě. A z této etapy jsem tedy žádné potěšení neměl. Dovybavit díly ze studia nebylo pro mě vůbec příjemné. Proto já nikdy všechny díly ani pořádně neviděl. Ostatní herci, natočí film, pak se na to v klidu doma podívají a sklízí plody své práce. Tady to byla dřina.“